MgA. Markéta Nekolová

Třeba proto, že mě od dětství fascinují životní příběhy, odedávna mám přímo nutkavou potřebu se v nich vyznat, zjistit jak se rozšmodrchávají, dozvědět se, jak to bude dál a jak to dopadne.

Možná i kvůli tomu jsem si zařídila život s nemálo uzlíky a šmodrchanci. Jen považte, coby dítě z umělecky zaměřené rodiny jsem se na sklonku socialismu dostala na vysněnou DAMU, vzápětí jsem ale otěhotněla. Posléze se mi podařilo porodit a s dopomocí rodičů i dostudovat a hlavně  postupně začít vidět, že to, co zpočátku vypadalo jako velká životní komplikace (mít hodně mladá dítě) bylo životním „požehnáním“. Protože mateřství mi poskytlo cennou kotvu do reality a já nikdy nemohla „uletět“ uměleckým směrem tak bezlimitně jako mnozí v mém okolí.
Později kolem třicítky jsem si našla perspektivního partnera a začala s ním budovat stabilní rodinný život. Vdala jsem se, porodila jsem druhého synka a k dokonalé idylce už chyběla jen vysněná holčička. Třetí dítě mi ale v závěru těhotenství umřelo. To byla opravdu bolestná čelní srážka, kterou zpracovat dalo nemálo práce. Právě v té době jsem ale našla praktickou filozofii Principy života a s ní to zpracovávání nabralo smysl a hloubku. To, co se mi v životě děje, jsem po krocích začala vidět jako vlastní tvorbu a také jako výzvu k tomu, naučit se tkát „koberec svého života“ tak aby se mi líbil a abych ho měla ráda. A také si připustit to, že sním a toužím po tom, aby můj „koberec“ létal. Třetí dítě, holčičku, se mi nakonec po pár letech mít podařilo. V sebepoznávacím výcviku jsem dál pokračovala a stala se tekajenkou (nebo chcete-li koučkou/lektorkou). To mě velmi obohacovalo a rozšiřovalo mi obzory nejen v soukromém životě, ale i v tom pracovním, pracovala jsem a pracuji jako dramatička, dramaturgyně, scénáristka, lektorka psaní a literární redaktorka v nakladatelství.
Dalším výživným šmodrchancem se stal téměř po dvaceti letech rozpad mého manželství. Rozvod v padesáti bych rozhodně nezařadila do kategorie vysněná budoucnost, zároveň jsem to ani náhodou nechtěla pojmout jako skluzavku k osamělému životnímu finále. Nedlouho po rozvodu jsem se poznala se svým dnešním mužem, který tedy ani omylem neodpovídal mým představám o vhodném partnerovi. Ostatně ani já těm jeho o partnerce… Zároveň jsme ale nedokázali popřít, že se vzájemně doplňujeme a že nás zajímá táž cesta. Přesto anebo možná právě proto jsme se rozhodli dát společnému životu šanci a vzali se. Tak se bolestný rozchodový uzel stal opět nakonec novým začátkem nového života.  
Momentálně mám tedy třetí příjmení, tři a občas šest dětí. Mám muže, který je láska a marťan a partner a protihráč. A mám mnoho snů, plánů a zvědavosti na svůj další život a to kým se ještě mohu stát a kam dostat. Mnoho zvědavosti a pochopení mám také pro životní zádrhele druhých, jakož i zájem a trpělivost je luštit.

Pokud tedy třeba náhodou hledáte někoho, s nímž byste si mohli prohlédnout vlastní příběh nebo jeho kousek, porozumět mu a rozmotat ho, jsem tu pro vás!

Plánované semináře

Informativní přednášky pro veřejnost

Setkání studentů